Příběh o tom, jak se obyvatelé Pardubic a okolí spojili, aby porazili spalovnu toxických jedů
Spalovna v Rybitví byla v roce 2004 odstavena z provozu, protože porušovala emisní limity a docházelo v ní k častým haváriím. O dva roky později, v březnu 2006, odkoupila spalovnu česko-rakouská firma AVE CZ. „Největší spalovna nebezpečných odpadů v ČR skončila ve správných rukách,“ hlásal titulek tiskové zprávy na webu AVE CZ. Ve zprávě se také tvrdilo, že „nový vlastník počítá se zachováním stávající kapacity spalovny nepřesahující 15 tisíc tun ročně“. V roce 2007 byl ale už plán na 20 tisíc tun ročně, který vydržel až do současnosti. Změn a pokusů proti zdravému rozumu a zdraví obyvatel Pardubicka bylo ovšem mnohem víc. Když společnost začala shánět potřebné dokumenty ke spuštění, přišla první petice. Na krajský úřad ji nasměrovali obyvatelé Srnojed - nejbližší zástavby ležící od areálu spalovny jen 300 metrů.
Spalovna se reálně chystala ohrozit Pardubice a okolí. Proč NE spalovně? Protože spalovna toxických odpadů (chemikálií, jedů, neznámých látek a kdo ví čeho ještě), která leží na návětrné straně stotisícových Pardubic, je opravdu nebezpečná. Nikdo nechtěl častější vyšší rakoviny a dalších onemocnění. Nikdo nechtěl, aby se do Pardubic dovážely tisíce tun nebezpečných odpadů nejen z dalších krajů
České republiky, ale také ze zahraničí – z Rakouska. Z toho Rakouska, které protestovalo velmi hlasitě proti spuštění jaderné elektrárny Temelín a z toho Rakouska, které se tak důsledně hlásí k ekologii. Odborníci se předháněli v námitkách, co je v dokumentaci o spalovně špatně – mnoho chyb, mnoho nedostatků, mnoho nejasností a nevyřešených otázek.
Společnost AVE CZ na námitky nereagovala – a ani nemohla. Buď odpovědět neuměla, nebo nemohla fakta odpůrců vyvrátit. Přesto se společnost snažila nacpat do blízkosti Pardubic novou spalovnu, která ani není v územním plánu obce Rybitví. Pořád dokola se společnost snažila tvrdit, jak je spalování prospěšné, jak je ekologické, jak pomůže Pardubicku. Přitom neměla ani v plánu použití nejmodernějších technologií. To se jí vymstilo ještě před plánovaným spuštěním. „Bezpečnost“ spalovny se ukázala třeba v srpnu 2009 – tehdy došlo k zapálení chemikálií na skladu u spalovny a do ovzduší unikaly nebezpečné látky. Stalo se tak po druhé... Zástupci AVE CZ nevěděli ani co hořelo ani jak je to možné.
Kvůli souhlasu předcházející krajské samosprávy v čele s ODS a KPK se jedna z největších spaloven v Evropě chystala plnou
silou udeřit na Pardubicko. Proti ní se ale postavilo nově vzniklé občanské sdružení Stop spalovně v Rybitví. V únoru 2008 spustilo největší petiční akci v dějinách republiky, kdy se postupně proti spalovně podepsalo téměř 50 tisíc lidí. Ministerstvo životního prostředí několikrát vrátilo AVE CZ dokumentaci k přepracování kvůli nedostatkům, ale v říjnu 2009 poprvé přišel návrh kladného posudku. V krajských médiích pak byla spalovna hlavním tématem až do konce roku. V listopadu 2009 se uskutečnilo první veřejné projednání, na které ale dorazilo více lidí, než ministerstvo jakožto pořadatel očekávalo. Projednání proto bylo po dvaceti minutách zrušeno a 9. prosince 2009 se opakovalo. Na největší veřejné projednání v dějinách naší republiky dorazilo více než 6 tisíc odpůrců spalovny, kteří zástupcům společnosti AVE CZ nedali žádnou šanci. Ti byli při spoustě dotazů zcela bezradní, nedokázali odpovídat ani na jednoduché otázky. Tvůrce posudku nevěděl, co má v posudku, podobné to bylo s dokumentací. V lednu 2010 pak ministerstvo životního prostředí vydalo zamítavé stanovisko, které zastavilo spuštění spalovny. Obyvatelé Pardubic a okolí si mohli vydechnout, podařilo se jim zastavit spalovnu nebezpečných odpadů. Doufejme, že se to podařilo navždy a už se nevrátí...
